Historie

OHLÉDNUTÍ ZA HISTORIÍ ŠKOLY

Od sametové revoluce 1989 k současnosti

Dobré jméno školy z dob první republiky a pověst o vynikající škole v Dolních Bludovicích, která je nejlepší přípravou pro život, v roce 1990 znovu vzkřísil nový ředitel školy pan Vladimír Znamenák. Vymyslel v té době zcela mimořádný vzdělávací program založený na humanismu a pěstování estetického cítění dětí. Rozhodl se pro zaměření výuky na hudební a výtvarnou výchovu. Ve škole pořádal výstavy umělců, koncerty, besedy se zajímavými osobnostmi, výtvarné umění představoval dětem i dospělým, zorganizoval mezinárodní dětskou výtvarnou soutěž v oboru kresby a grafiky. Přivedl do Havířova významné osobnosti, jako byli ministr školství Dr. Petr Piťha, předseda Parlamentu Dr. Milan Uhde, hudební skladatel Petr Eben, prof. Václav Žilka, cestovatel Ing. Miroslav Zikmund a další. Na své původní místo na školní chodbu se vrátila busta TGM, originál akademického sochaře Jana Štursy. Školní zahradu zkrášlila socha Hudby ze sochařské školy v Hořicích. Škola nabízela nepovinný sborový zpěv, hru na hudební nástroje, grafický, keramický, recitační, divadelní či sportovní kroužek. Školní chodby se změnily na výstavní galerii, v podkroví vznikla stálá školní galerie, do níž díla věnovali ve škole vystavující umělci. Škola se stala předmětem obdivu, inspirací pro ostatní a byla známou i v zahraničí. Za svoji výjimečnou práci získal její ředitel řadu ocenění. Byl pozván do Hrzánského paláce v Praze, kde převzal z rukou místopředsedy federální vlády Dr. Jozefa Mikloška nejvyšší pedagogické ocenění – medaili J. A. Komenského. Také se mu dostalo uznání od prezidenta republiky Václava Havla a o rok později obdržel od ministra školství PhDr. Petra Piťhy velkou medaili J. A. Komenského, kterou udělovalo ministerstvo za mimořádnou pedagogickou činnost. Získal také 3 další medaile.

Vladimír Znamenák, ředitel 1990 – 1999

Busta TGM, originál J. Štursy Reliéfní průčelí školy Socha Hudby ve školním parku

Školu navštívil mimo jiné i předseda Stálá školní galerie v podkroví

Parlamentu ČR PhDr. Milan Uhde

O Vladimíru Znamenákovi více

Malíř, grafik a pedagog pan Vladimír Znamenák se narodil v r. 1936 v Břeclavi - Charvátské Nové Vsi. Po maturitě v Břeclavi odešel na Těšínsko, kde vystudoval katedru výtvarné výchovy v Ostravě. Zažil pronásledování, ponížení, vyhazov z práce i zákaz vystavování. Když bylo třeba projevit svůj názor, například po příchodu vojsk v roce 1968, netajil se svým nesouhlasem. Hledět zpříma a neskrývat svůj názor, to bylo krédo jeho rodiny. Přes nepřízeň okolností však hořel vnitřním plamenem, díky kterému začal budovat obdivuhodné životní dílo a inspirovat ostatní.

V roce 1954 jako začínající učitel na dvojtřídní škole v Hradišti u Těšína byl vtažen do bohatého kulturního života této malé obce. Zanedlouho sám převzal roli scénáristy a režiséra a organizoval divadelní představení. Stal se také kronikářem, sbíral předměty lidových řemesel a místní historické nálezy a později dokonce prováděl se svými žáky vykopávky, aby odhalil historii tohoto významného pravěkého sídliště i velkomoravského hradiště. Není divu, že Hradiště, kterému věnoval část svého života, se stalo jedním z prvních námětů jeho výtvarných prací. Našel tam řadu kouzelných zákoutí, které zachycoval ve svých malbách. Stal se spoluzakladatelem Národopisných slavností v Dolní Lomné. Byl výtvarníkem celého areálu a vytvořil nezaměnitelný plakát těchto slavností. Je také autorem medaile slezského humanisty Jiřího Třanovského. Od roku 1975 až dosud tvoří především drobnou grafiku – ex libris, novoročenky, volnou grafiku malého formátu. Techniku leptu si nastudoval sám a využil v ní svoji osobitou kresbu. Na myšlenku pracovat technikou leptu ho přivedl akademický malíř Pavel Hlavatý. Často zpracovává motivy Břeclavska, svého rodného kraje, a to především krajinu, faunu, flóru i architekturu, ale také elegantní ženské akty nebo zobrazuje významné osobnosti – Leoš Janáček, Antonín Dvořák a Bedřich Smetana, Marcus Aurelius. Je také autorem několika knih a publikací.

Po odchodu do důchodu v roce 1999 se odstěhoval na svou rodnou jižní Moravu, kde stále vyučuje děti grafickým technikám, úspěšně připravuje žáky k přijímacím zkouškám na střední a vysoké školy výtvarných oborů a zároveň působí jako umělec vystavující na mnoha úspěšných výstavách u nás i v zahraničí, například v Polsku, Španělsku, Finsku, ve Švédsku i v Kanadě a Austrálii nebo v Maďarsku. Od roku 2011 dělá kromě grafiky i malbu. Na svých obrazech zobrazuje reálnou krásu rodného kraje v různých ročních i denních proměnách, náladách okamžiku, zjitřené atmosféře s hrou světel a stínů. Technika jeho malby je inspirována impresionisty.

V roce 1999 se ředitelkou školy stala Mgr. Hana Zákravská, která zde od r. 1980 učila matematiku a fyziku. Škola rozvíjela předešlý originální vzdělávací program a zaměření školy na hudební a výtvarnou výchovu, ale přidala i aktivity rozvíjející další dovednosti dětí, především jazyky, sport, estetickou výchovu. Zaměřila se na individuální přístup ke svým žákům. V rámci nové reformy ve školství od 1. 9. 2007 škola začala učit podle vlastního školního vzdělávacího programu s názvem Frýdecká – Škola barev a pohody, jenž zahrnuje uvedené aktivity. Ve výstavních prostorách, kterými se staly školní chodby, vystavovali další umělci: Jiří Neuwirt (2000), Jiří Odráška (2001), studenti katedry výtvarné tvorby OU (2001), Jiří Souček (2002), Adolf Kašpar (2002), Jaroslav Navara (2002), Jolanta Lysková (2003), Eva Tošenovská (2003), Vlastimil Zábranský (2003), Oskar Pawlas (2004), Jindřiška Růžičková (2004), žáci J. Růžičkové z Gymn. Orlová (2005), Darina Krygielová (2005), Marina Richterová (2006), studenti Stření umělecké školy v Ostravě (2007), Věra Tošenovská (2007), Józef Drong (2008), Jana Predikantová (2008), Jana Adamcová (2008), Vladimír Znamenák (2009), Grata Sartorisová (2009), Hieroným Balko (2009). Do mezinárodní dětské výtvarné soutěže „Krásná jako kvítka…“ se zapojovalo 10 až 15 zemí celého světa. V letech 2002 a 2004 byly práce ze soutěže vystaveny v Melbourne v Austrálii, v r. 2000 ve Varšavě. Její záštitu převzali zpěvák Pepa Nos (1999, 9. ročník), fyzik RNDr. Jiří Grygar (2000), skladatel Ilja Hurník (2001), ředitel ZOO Praha prof. RNDr. Zdeněk Veselovský (2002), spisovatelka Markéta Zinnerová (2003), reportérka Petra Procházková (2004), architekt David Vávra (2005), spisovatel PhDr. Arnošt Vašíček (2006), malíř, Karel Franta (2007), herečka a malířka Iva Hüttnerová a hosty byli ředitel ZOO Ostrava Ing. Petr Čolas a herec Zdeněk Srstka (2008), atletka Šárka Kašpárková (2009). V roce 2009 byla uskutečněna dlouho očekávaná rekonstrukce budovy – zateplení fasády, výměna oken i části krovů, což budově vrátilo její reprezentativní vzhled. Tradiční Vánoční koncert se kolem r. 2008 přesunul ze školy do evangelického kostela naproti školy. Z podnětu rodičů vznikla od r. 2008 nová tradice – pořádání Projektových dnů. V prosinci 2008 škola získala grant 150 000,- od OKD na zřízení Třídy v přírodě. Za vynikající práci v oblasti estetické a výtvarné výchovy na mezinárodní úrovni se žákům a učitelům v prosinci 2008 dostalo pozvání od manželky prezidenta Lívie Klausové na zámek v Lánech na adventní koncert a osobní setkání s ní a prezidentem republiky.

Mgr. Hana Zákravská, ředitelka 1999 – 2009

Škola po rekonstrukci v červenci 2009

Od r. 2009 je ředitelkou školy Mgr. Jiřina Sivá. Škola se zaměřuje na všestranný rozvoj a podporu individuálních zájmů a nadání tak, aby každý měl možnost uplatnit své dovednosti a nadání. Škola usiluje o přátelské prostředí pro žáky, rodiče i učitele a dobré vztahy. Pokračuje v tradičních akcích pro děti a rodiče, jako jsou Radovánky (tradice od r. 1923) nebo Vánoční koncert, a vytvořily se i tradice nové. Aby se žáci seznámili se sporty, jídlem a kulturou jiných zemí, každoročně probíhá tzv. Projektový den (slovenský, francouzský, polský, italský, německý…). Výuku podporuje řada projektů a činností – školní hudební soutěž Superstar, recitační soutěž Básnické jiskření, Lyžařský a Plavecký výcvik, Mikulášská nadílka, Karneval, účast dětí v olympiádách, soutěžích a turnajích, řada kroužků… Ve výstavních prostorách na chodbách školy vystavovali přední umělci – Petr Ptáček (2009), Květoslav Klíma (2010), Vítězslava Klimtová (2011), Peter Kocák (2011), Jaro Sýkora (2012), žáci A. Brunovského (2012), Dušan Urbaník (2013), Lucie Seifertová (2013), Zbigniew Kubeczka (2014), Přemysl Vaněk a Eva Bartovičová (2014). Výtvarně nadaní žáci vystavují v zahraničí (Řecko, Bangladéš, Anglie, Slovensko, Brazílie). Do mezinárodní dětské výtvarné soutěže „Krásná jako kvítka…“ se zapojují další země celého světa. Její záštitu převzali malíř Gabriel Filcík (2010), režisér Václav Vorlíček (2011), první Čech na Mt. Everestu Leopold Sulovský (2012), ilustrátorka Lucie Siefertová (2013), meteoroložka Mgr. Barbora Tobolová (2014), hudební skupina Kryštof, a zpěvák a herec Richard Krajčo (2015), zakladatelka „Klokánků“ JUDr. Marie Vodičková (2016), automobilový závodník Tomáš Tomeček (2017). Od r. 2009 škola ve spolupráci s rodiči postupně buduje výukově-relaxační komplex ve školní zahradě – Třídu v přírodě, herní sestavy, lavičky, houpačky. Od r. 2012 žákům i učitelům slouží nová kolovna na školním dvoře. Většina tříd a speciálních učeben byla vybavena interaktivní tabulí. Pracovní činnosti se vyučují v nové dílně. V roce 2016 škola oslavila 90 let od postavení její budovy.

Za dlouholetou organizaci mezinárodní soutěže a reprezentaci města škola v r. 2010 získala čestné uznání primátora města Havířova. Cenu ministra školství Josefa Dobeše získali žáci v r. 2010 za tvorbu filmu odvysílaného také v České televizi. Cenu ministra zemědělství Mariana Jurečky získal školní včelařský kroužek Ambrožíci jako nejlepší kroužek v republice v r. 2014 i 2017.

Od války k sametové revoluci

Dne 3. května 1945 byly Dolní Bludovice osvobozeny a 4. června bylo znovu zahájeno vyučování. Od 1. září 1948 byla zavedena devítiletá školní docházka a žáci byli vyučováni společně. Horliví občané i učitelé, nadšeni vizemi komunismu, požádali o udělení čestného titulu „Školy Klementa Gottwalda“, který jí zůstal až do sametové revoluce 1989. Socha TGM skončila na půdě a posléze ve sklepě.

Marie Kostelníčková, ředitelka 1978 - 1990

Karel Štancl, ředitel 1974 - 1978

Josef Hradský, ředitel 1955 - 1974

Jiří Novotný, ředitel 1948 -1955

Jindřich Riegr, Ladislav Míček, ředitelé 1945 - 1948

Pohled na školní budovu v 60. letech 20. století

Škola za války

Vyučování v době meziválečné probíhalo až do 2. října 1938, kdy šlo žactvo naposled do školy. Následně bylo Těšínsko obsazeno polskou armádou a dne 6. října 1938 byla škola evakuována do Místku. Čeští učitelé i občané byli vyhnáni. Střecha, zdi i vnitřní vybavení školy byly poničeny, protože v budově bylo ubytováno vojsko a pak sloužila i jako nemocnice k ošetřování raněných.

Budova školy a doba první republiky

Josef Drahota, ředitel 1923 - 1938

Mimořádnou osobností byl první ředitel školy pan Josef Drahota. Zařídil povolení stavby, najal řemeslníky, s neobyčejnou prozíravostí zasahoval do již hotových plánů školy, které vypracoval věhlasný pražský architekt Prof. Ing. arch. Dr. techn. Milan Babuška. Ve školním roce 1924 – 1925 byly učiněny první kroky k stavbě nové budovy české školy. Cena stavby nové školy byla 3 186 000 Kč. Školní budova se začala stavět roku 1925 a 29. srpna 1926 byla škola slavnostně otevřena. V roce 1923 se konaly první Radovánky, které pořádáme dodnes. V této době byla pořízena busta TGM, originál akademického sochaře Jana Štursy.

O Josefu Drahotovi více

Pocházel z Obrub u Jičína. Po studiích na učitelském ústavu učil sotva rok, když musel na 4 roky narukovat do války. Po návratu učil na několika školách a v r. 1923 byl pověřen zřídit měšťanskou školu v Dolních Bludovicích. Zde uplatnil svůj organizační talent, široké zájmy a znalosti a jasnou vizi. Znalosti z dendrologie a botaniky využil při budování školní zahrady. Byl šikovný radioamatér, který si umí leccos vyrobit. Než došlo k elektrifikaci obce, zřídil kino poháněné agregátem, jehož motor ručně roztáčel před každým představením. Produkci doplňoval jím vytvořený malý orchestr učitelů školy a místních ochotníků. V obci založil český hospodářský spolek a Sbor dobrovolných hasičů, jemuž postavili zbrojnici. Pracoval v obecním zastupitelstvu i v Sokole.

Rok 1926 - pohled na dokončenou novostavbu školy

Školní rok 1926 – 1927

Nejstarší fotografie učitelského sboru

Nahoře zleva: Alfons Zbořil, Josef Kučera, Jindřich Riegr, Gustav Breburda.

Dole zleva: Vlasta Zbořilová, Vilma Petrečková, Jan Drahota (ředitel),

Mikuláš Perejma, Marie Hofmanová a Marie Michlová.

Škola zde byla už dřív

V dokladech z roku 1654 již zmínka o škole existuje. Její zřízení souvisí s historií katolického kostela, ale chodily do ní děti katolické i evangelické. Jako součást církevního zřízení podléhala škola dozoru místního faráře, který spolu s vrchností na ni dosazoval učitele, obvykle řemeslníka, který uměl zpívat, číst a psát. Původní stará školní budova byla pro zchátralost zrušena a nová byla postavena kolem roku 1730. Jedná se o nynější obytný dům č.p. 176 naproti katolickému kostelu. Ve školním roce 1870/1871 se v původní moravské škole začalo učit v polském jazyce. Po první světové válce a vzniku Československa se objevily snahy podporující oživení národního cítění i mateřského jazyka. Roku 1920 byla otevřena Česká škola obecná v Dolních Bludovicích, která byla umístěna v budově polské školy. O tři roky později byl splněn požadavek obyvatel obce a vedle obecné školy byla zřízena i škola měšťanská.